#vzpominky_na_detstvi já a můj bráška... o pět let mladší privilegovanej spratek, kterýho bych nikdy v životě nevyměnila. Celý moje dětství se neslo v duchu "pohlídej, postarej se, vyžer si jeho průšvihy"... celou pubertu jsem frflala, že nechci vlastní děti, protože se těším, až se konečně zbavím starostí o bráchu. Pak jsem byla v maturitním ročníku, bráchovi bylo čtrnáct a těžce onemocněl. Ta hrůza, že bych o něj přišla... kdo by mě pak otravoval? A kdo by se mnou plánoval všechny ty blbiny a zpíval se mnou písničky z filmů a plánoval se mnou překvápka pro rodiče a dárky na Vánoce a vůbec všechno? V životě bych ho nevyměnila... Moje dětství je prostě můj brácha.