Livítko má 4020g (já nevím, že tam má vždycky na konci tu dvacítku:-D), 38cm kolem hlavičky a na délku 56cm. A taky má přesně osm týdnů:) Příště dostane první dávku hexy:) Tak mám radost, krásně přibírá, díky AR Nutrilonu neblinká... Krásně drží hlavičku, usmívá se na nás, pomalu začínám mít pocit, že ty zvuky, co vyluzuje jsou počínající hlasitý smích. V noci spí od půl jedné do šesti a po krmení pokračuje minimálně do devíti... Ještě odbourat zpracovávatelský pláč od desíti do půlnoci a bude to fajn:)

Čtvrt hodiny jsem v koupelně, je hodná. Tak jdu nacpat prádlo do pračky, pořád je hodná. Takže ještě doplním myčku, je stále hodná a dokonce to vypadá, že usne. Uvařím si čaj, dosednu a ona je vzhůru, plive dudlík, vříská... Tahle slečna se narodila s IQ minimálně 150 a silně vyvinutým šestým smyslem...

Oliv: "Uaaaaaa, uaaaaaaaaaaa, uaaaaaaaaaa". Já: "Víš co? Já tě dám tátovi, seberu klíčky od auta a pojedu někam pryč." O.- ticho. Já: "Zůstaneš doma sama, protože táta bude dál chodit do práce a tebe nikdo nepřebalí, nenakrmí, nepochová..." O.- :-) Já: "Tak tobě je to k smíchu, jo? Se už nemůžeš dočkat, až zmizím, abys udělala pařbu, co?" O.- :-D :-D :-D

"Hele, vy dva, co kdybyste mě nechali v koupelně samotnou aspoň na pět minut? Běžte třeba najít kočičku..." "Tak pojď, stíhačko, jdeme zastřelit kočičku... " "??? :-D"

Je prima mít manžela doma. Usínali jsme o půl druhé, vstávali v půl osmé. Pak jsme si šli ještě lehnout, hodinu jsem malou uklidňovala. A když jsem usnula a vzbudila se, byla jedna hodina, Olivinka a manžel nikde... A v obýváku na mě čekalo nakrmené usměvavé miminko a manžel se slovy- "já tě chtěl nechat vyspat"... Miluju je, oba!!!

Naše zlatíčko už rozezná dobro od zla- při usínání se usmívá, při probouzení natahuje moldánky:-D

Procházkou jsem chtěla unavit dítě (znáte to, otrava kyslíkem)... Místo toho se já skoro nemůžu postavit, pes vytuhnul okamžitě po příchodu domů a Oliv je život sám... k neutahání. Tak proč jsem ty dvě hodiny lítala po venku???:-D

Olivka poplakávala a tak se jí ujal Kája. Vzal ji do náruče a začali pobíhat po bytě. Za zvuku trrrrrrrrrrrrr a nožiček coby zaměřovače postupně sestřelili psa, kočku, morčata, mě (opakovaně), televizi, ... Cca po patnácti minutách Oliv přestalo bavit být stíhačkou a začala natahovat. A Kája povídá- "co blbneš??? Teď, když zrovna vyhráváme druhou světovou?"

Tak jsem odhalila, proč mi to moje koťátka poslední dny nespalo přes den a jen v noci krásně... Nechávala jsem ji u sebe v obýváku. Dneska jsem ji už druhý den odnesla po obědě do postýlky a už půl hodiny tam spokojeně chrupe:)

Oliv koupání miluje. Vždycky se usmívá. Dneska se taky usmívala. Dokud jsem jí neřekla, že má na bříšku spíček. Spustila řev jako tur... citlivka

Moje mamka: "pošli mi nějaký Olivčiny fotky, ať je můžu ukázat holkám v práci!", já: "včera jsem ti posílala ty fotky od Ywonn, tak jim ukaž ty, vždyť jsou nádherný". M: "No jooo, ale to už je focený 21.prosince, já chci nějaký nový!", já: "tak já nechám nafotit fotky za osmnáct stovek a ty mi řekneš, že je ukazovat nebudeš a chceš fotky mobilem z přebalovacího pultu????" m: "nooo... jo:-D"

Jak to u nás vypadá měsíc po porodu aneb mail kamarádce

Ahoj zlato... tak se konečně dostávám k odpovědi (po týdnu), čímž ti zároveň nejspíš i poskytuju odpověď na otázku, že se ptáš, jestli můžeš zavolat... můžeš, ale neručím ti za to, že to zvednu, nemám totiž čas :-D

Malá už je živější, méně spí a je dost zvídavá, takže už nemám tolik času, jako dřív. Chodíme po bytě (já chodím, madam se nosí) a mluvíme (já se snažím mluvit, malá vyluzuje zvuky typu ah, eh, eeeeeeeeee, neeeee, ooooooooooo a velmi často hlasité uuuaaaaaaaaaaaaaaaa aaaaaaaaaa uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa a někdy také ua ua ua uaaaaaaaaaaa a beeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee), ukazuju jí kde co (úspěch nic moc, většinou šilhá a nebo zvedá oči v sloup- už tak brzo? wtf???). A pak rády využíváme hrací deku od tetičky- malá leží na bříšku, asi dvě minuty krásně pase koníky, zvedá a otáčí hlavičku a pak na moje pochvaly odpovídá minimálně desetiminutovým hlasitým monologem již výše zmíněným (délka se odvíjí od toho, jak pevné mám zrovna nervy). Tuto bohulibou a inteligenci rozvíjející činnost prokládáme hygienou, kdy se ji snažím přebalit a obléct (zkus si přebalit a obléct živou chobotnici) a ona mi u toho nadává (holt jsem asi pomalá nebo co, se jí nelíbí, že jí táhne na řiťku...) a také stravováním, kdy díky mé prozřetelnosti už není jako prase, protože nebryndá a díky přechodu na jinou stravu už po jídle ani neblije, takže naštěstí není potřeba ji po jídle jít znovu převléct a utkat se tak opět s chobotnicí... 

Dneska jsme byli u doktorky, Oliv přibrala půl kila, už jí nejdou spočítat žebra, poprvé jsme dostali pochvalu, takže jsem se vznášela na růžovém obláčku... 

Taky chodíme za Kájou do práce, já jsem zpocená jako prase, protože moje fyzička (kterou jsem nikdy neměla)´se přesunula do zcela záporných hodnot a malá si spokojeně vychrupuje celou cestu, aby vzápětí otevřela oči ve chvíli, kdy dorazíme k dílně, aby jí něco náhodou neušlo, potvoře... Takže když si konečně můžu sednout a odpočinout, nesedím a neodpočívám, protože chodím po dílně a ukazuju jí tatínkovo pracovní náčiní (ztužidlo, culoch, koza, fréza, vrták, excentry apod.) aby mi odpovědí opět bylo eeeeeeeeeee. 

A do toho všeho jsem zatraceně šťastná (když už, tak už :-D).

Jo, momentálně aplikuju zavádění režimu, neboť je dítě v 21.30 po krmení odveleno do ložnice do postýlky, kam dle potřeby docházím pohladit po vláskách, ale nemluvím a vzápětí znovu odcházím. Dneska pouhou hodinu, teď už asi konečně spí:) O půlnoci ji vzbudím, přebalím, nakrmím, přebalím (protože po půlnočním krmení je každodenní vylučování zbytků v trávicí soustavě) a v jednu se odeberu do svého lože kde doufám, že bude spát aspoň do šesti. Většinou se mi to nesplní a v pět jí strkám skrz šprusle do papuly dudlík, hladím po vlasech a v duchu k ní promlouvám, aby dopr.ele ještě do šesti spala... :-D :-D :-D

Tak pozdravuj Honzíka a Berťulu, já se jdu odebrat do sprchy a pak taky promluvím s manželem. Doufám, že budu schopná mluvit a nebudu vyluzovat jen eeeeeee. A doufám, že on mi odpoví:-D

papa, E. (eeeee) :-D

Přišel rodičák a než jsem stihla odeslat všechny příkazy k úhradě, tak mi vystydlo kafe a skoro se spálily muffinky:-D

Olivinka začala konečně parádně přibírat:) Váží 3420g, což je o 500g víc, než před 14 dny. Láska naše:)

Můj manžel je krásný, šikovný, prostě nejbáječnější. Já jsem taky úžasná... a i tak stejně nechápu, jak se nám povedlo stvořit něco tak dokonalého...

Podám dudlík, vyplivne dudlík. Podám, vyplivne, podám, vyplivne... Nepodám, řev... podám dudlík, vyplivne dudlík:-D A tak si hrajeme, ne že ne:-D

Dneska mi bylo celou noc zle. Ve tři jsem konečně zalehla, ve čtvrt na čtyři se Oliv rozhodla, že spinkat nebude. Usnula v šest, já asi minutu po ní... Jsem hotová, je mi pořád zle, ale víte co? Olivinka se na mě právě poprvé usmála. Ne ze spaní, ne jen tak do blba, ale podívala se na mě, já promluvila a ona roztáhla papulu do úsměvu a hned několikrát po sobě... A mně je úplně fuk, jak mi bylo nebo mi je a jestli jsem spala tři hodiny... tohle za to totiž stojí:)

Je sranda sledovat, že sotva hafan zmerčí, že Oliv dávám do postýlky, automaticky se mi cpe do postele tak, aby na ni viděl v postýlce... Chůvička naše x-)

Naše láska má dnes měsíc... Už???

82% dotázaných občanů nesouhlasí s amnestií, kterou prezident udělil. Zbylých 18% se dušuje, že už to nikdy neudělají.

Střídavě se dívám na chuchvalec svých vlasů v umyvadle a na šampon s nápisem Anti hair fall for women a nějak nechápu, kde se stala chyba:-D

Přeci jen je Oliv moje... Na hrací hračku se mračila, sotva ta příšerná věc dohrála, začala se usmívat:) Aspoň to může jít o dům dál, aniž bych měla špatný svědomí:-D