Měla jsem vidění...
Ležela jsem s holkama po obědě a
přemýšlela, proč už třetí den po sobě nemůžu usnout a spát s nimi. Vstala jsem.
Pověsila jsem prádlo a pak si místo sednutí k odložené knížce stoupla do
kuchyně, vyrovnala čistou myčku, narovnala do ní nádobí od oběda a domyla
zbytek nádobí, co do myčky dát nejde. Pak jsem myla pracovní desku a ve chvíli,
kdy jsem nadzvedávala stojany s noži a solničku, podívala jsem se na sebe do
digestoře a v jejím odrazu se na mě dívaly oči a ptaly se "Kdo jsi a co
jsi se mnou udělala? Od kdy zvedáš věci, abys pod nima vytřela, místo abys to
jen obtáhla okolo? A od kdy vlastně po obědě nespíš? A když už teda nespíš, proč
si nečteš knížku a místo toho myješ nádobí??? Jsi úplně jako tvoje matka."
No jo, fakt... jsem jako moje matka. Zvedám věci, abych pod nima vytřela. A
vlastně proč ne? Mamka je přeci docela fajn a ve spoustě věcech měla taky
pravdu, že jo...
A v tu ránu jsem to viděla, Míňa za
deset let a já- "Zvedni tu kytku a utři to pod ní taky, neotírej ten prach
jen okolo! Až jednou budeš žít sama, tak to za tebe taky nikdo neudělá!"
"Ježiši mami, doufám, že nebudu jako ty! To až já budu dospělá a mít
vlastní dům, tak budu mít určitě hospodyni." A já rychle vycouvu z pokoje,
aby neviděla, jak se od ucha k uchu usmívám, když v tom poznám vlastní
myšlenky. :-)
A další- Olivka za patnáct let
"Talíře se myjou z obou stran!" "Mami, já na to budu mít
myčku" "Za nás měla myčka dvě ruce a dvě nohy a jmenovala se podle
toho, kdo zrovna stál u dřezu. A taky nám ty ruce neupadly." Následovat
bude protočení očí, kdy mě napadne, jestli náhodou nestojím před zrcadlem...
A další- Míňa za pětadvacet, třicet let.
Stojí ve svém bytě a zatím co jí v ložnici spokojeně oddychuje část její DNA, u
kuchyňské linky, kterou pro ni s láskou vyrobil tatínek, nadzvedává stojánek na
nůž, aby pod ním vytřela. A v tu chvíli ji napadne "Bože, jsem jako moje
matka..." A doufám, že ji taky napadne i ta další část "A vlastně,
proč ne?" :-)
P.S. Tenhle článek tady smolím, zatímco bych si klidně mohla číst!