"A proč si to mlíko nevypije sama?"

Název článku vysvětlím později, nebojte se.

Za dobu, co máme naši malou holčičku, jsem se několikrát setkala s otázkou, zda kojíme nebo ne. No co, lidi jsou zvědaví, ať se zeptají. Já se nemám za co stydět a že naše dcera skončila na UM se prostě stalo souhrou několika okolností, já mám svědomí čisté a myslím si, že jsem udělala maximum. K otázkám kojíš/nekojíš jsem se vyjádřila. Ze začátku jsem nás omlouvala, proč to nešlo, co se stalo... ale došlo mi, že ten, kdo si chce rýpnout o vysvětlení nestojí. Když mi někdo dával přednášku, že je to zdravější a že jsem měla udělat všechno možné a proč jsem neudělala tohle a nezašla támhle, jsem si v duchu pomyslela "Jak ty dopr.... můžeš vědět, co já jsem pro to udělala a neudělala" a nahlas jen odpovídala, že já jsem udělalala maximum  a dál to neřešila. Nemám tendenci obhajovat UM stejně jako nemám tendenci snižovat význam kojení, prostě někdy se stane a někdy ne. 

Ale o tom v podstatě můj článek není...  pomalu se dostáváme k pojmenování článku.

Měli jsme návštěvu, Olivinka dostala sváču a pak se mi vyškrábala na klín a mlíčko pila vleže u mě. Následovala otázka "Ty jí ještě dáváš mlíko z flašky?" "No z hrníčku pít neumí, tak jí ho dávám z flašky" "Ale já myslela, proč jí ho dáváš TY, proč si ho nevypije sama? To si neumí podržet flašku? Vždyť už je velká dost" "Umí, ale taky se chce pomazlit s mámou, copak ty za tou svou dvouletou běháš s prsem venku, ať se napije, až bude chtít?" "Ale to je něco jiného, já KOJÍM!!!"

Na to už jsem neměla slov. Olivka si samozřejmě lahvičku podržet umí a umí pít i v sedě a sama. Ale mlíčko má třikrát denně a pokaždé mi leží na klíně, protože je to vzácná chvilka, při které jsme obě v klidu a díváme se vzájemně do očí, hladím ji po vláskách... někdy si tu lahvičku ode mě vezme a pije sama, ale přesto u mě leží, dokud ji nevypije celou. Prostě na to máme taky nárok, i když je to umělé a je to z flašky, hlavně je to z lásky.... 

pozn. pod čarou- Nehodlám diskutovat o (ne)kojení a (ne)prospěšnosti jednoho nebo druhého, jen mě občas zamrzí ten přístup... 

Podle vřískání je v ložnici party v plném proudu... V tu chvíli se ozývá zvolání manžela- "ale jinak už skoro spí"...

Říkala jsem si, že nakrmím malou, dám ji do postýlky a půjdu do sprchy a umyju si vlasy... Nakrmím, vezmu ji do náruče, najednou mě čapne za vlasy, přitáhne si mě k sobě a luxusně mi do těch vlasů nablinká... Takže plán maličko urychlila- do postýlky ji totiž dával táta:-D

"Miláčku, kup něco na oslavu, když nám schválili tu hypotéku." Vrátil se s čokoládou a chipsama se slovy "No co, stejně nepijeme:-D"

Malá mi usnula v náručí. Dám ji do postýlky- spí. Zapnu chůvičku- spí. Uvařím kafe- spí. Naložím zbytky dortu na talířek- spí. Sedneme si- spí. Zakrojíme do dortu- spí. Napiju se kafe- ozve se zavýsknutí, zapne se chůvička, pod kamerou místo obličeje nohy, v tu ránu se tam objeví ruce, pak obličej a dítě se na nás řehtá do kamery... tak teď tu "okusuje" puzzle:-D

Nedávno se mi zdálo o tornádu- ejhle, ono tu fakt bylo. Pak se mi zdálo, že mě poštípali komáři. Včera chvilka na stavbě a na sobě mám deset štípanců dva krát dva centimetry... Dnes se mi zdálo, že mě mamka honila po domě s obrovskou jehlou, že mi musí vytáhnout vodu z ramene... tak nevím, nevím, jestli tam v neděli pojedu:-D A taky doufám, že ten s pozitivním těhotenským testem se nevyplní...

6950g, 70cm, psychomotorický vývoj odpovídá věku, na paní doktorku se řehtala, i když jsme ji vzbudili, dostali jsme obří pochvalu, že krásně nabrala... no není dneska krásně?:-D

Leží v postýlce a provokativně mává do kamery od chůvičky. Ta asi spát nebude, že?:-D

Malá usíná. Najednou kolem jedou koně, v tu chvíli oči jak desetikoruny, kopání nohama, mávání rukama a muselo se prostě k oknu... Děkuji, tatínku, žes jí to přes víkend naučil:-D

Jsme v obchodě, vejde maminka, cca tříletá holčička a pětiletý chlapeček. Klučina tlačí vozík, holčička mamce visí za kalhoty a prosí, aby ji dala do vozíku. Maminka ji dá do vozíku a když se otočí, brácha malou tak čapne. Říkám si- á, bude bitka... a on jí vrazil násilím takovýho hudlana, až jsem se začla smát, jak to bylo roztomilý:-D

Kája dělal ksichty na malou, ta řičela smíchy, já taky a pes byl tak vyděšenej, že začal štěkat:-D

Jsem pyšná na svého muže a to, jaký má vztah k naší holčičce. Často jsem se setkala s tím, že tatínci udělají na mimčo jen cukrblik, maximálně pochovají a komentují to tak, že s prckem není zatím sranda a že až bude větší (až bude chodit, až bude mluvit...), tak se začnou angažovat. U nás přijde táta domů, umyje si ruce a maže za malou. Nosí ji po celém bytě, ukazuje jí naše fotky a malá ho krásně diriguje:-D Kopání nožičkama znamená- táto, kupředuuuu. Pravá ruka trčí vpřed "na Supermana" a tou řídí směr vlevo nebo vpravo. Předklonění hlavičky znamená- okamžitě mě dej dolů za pejskem!!! A já se bavím, jak táta poslouchá a ještě je šťastný. Má ho zmáknutého už teď, za pár let to bude pěkně rozmazlená tátova holčička:-D Ale co, jaký si to uděláme, takový to budeme mít, je fajn vidět, jak se malá rozzáří, když slyší ve dveřích tátu, jak volá, že je doma:) A já to miluju. Oba je miluju...

A naše dítě je právě v kině:-D Tři metry od ní se škádlí pes s kočkou, ona leží, kouká na ně a vříská jak pavián:-D

Bobinka papá křupku. Chytí ji přesně v půlce a užužlá z každé strany. Když jí zbytek zůstane v pěstičce, natáhne ji ke mně, já jí strčím ten drobek do pusinky, ona ho spapá, usměje se a natáhne ruku, že chce další:)

Dnes se mi zdálo, že malá kutálela na puzzle sudy, pak se opřela o televizní stolek, dostala se do kleku, na nohy a pak udělala tři kroky a padla tátovi do náruče. Ježiš, to byla tak nádherná chvíle... škoda, že jen ve snu. Zatím:)

Koukáme s manželem na film se Schwarzenegrem. Hrdina vytahuje z nohy nůž... Říkám "a teď vykrvácí, protože mu to zaručeně přefiklo tepnu." Manžel "On nemá tepny"... :-D

Před půl rokem mě manžel na nemocniční chodbě držel za ruku a za dvě hodiny byla na světě ta nejzvláštnější bytost na světě- půl já, půl on a přitom úplně cizí :)

Jak si zasloužit uznání obdiv za celodenní dřinu? Odejít večer na dvě hodiny ke kadeřnici a nechat večerní krmení a uspávání na manželovi:) Já zase stoupla v ceně, trošičku víc chápe moje napjaté nervy a Olivka zjistila, že je táta měkoň:-D

Občas bych si přála, aby existovaly laptopy se šestým smyslem. Kdykoliv by ho otevřel někdo hloupý, vystřelila by z monitoru taková ta pěst na pružince...

Dám ji na břicho, otočí se na záda. Dám ji na záda, otočí se na břicho. Nějak brzo mi začíná odporovat:-D

Dnes mě kdosi přidal jako moderátora skupiny Ach, ti chlapi... podtext je postěžovat si a tak... no nevím nevím, já se ráno ve čtyři vzbudila s příšernou migrénou, byla jsem příjemná asi jako šmirglpapír a když manžel přišel ve tři odpoledne z práce, tak mi přinesl růžičku... tak nevím, jak bych si jen mohla stěžovat???:-D

Na bříško se přetočila poprvé na začátku května, myslím, že hned prvního... Od té doby na to prděla, asi jako- hele, mami, ukázala jsem ti, že to umím, tak cajk... Ale dneska? Od rána jak když bičem mrská:) :) :) Juch juch!!!

Jestli něco nedávám, tak je to vyřazování oblečků. Musím to dělat v noci, protože to trvá. S každým oblíbeným kouskem se pomazlím, očichám... Ach jo. Není to tak dávno, co jsem si říkala, že moje maličké miminko si ještě počká, než obleče velikost 74... A je to tady prostě. A já řvu jako želva

Ležíme na posteli, já a manžel "prdíme" Olivce každý na jiný bok. Malá se řehtá jako o život. A najednou se přesně vprostřed nás vplíží psí hlava. A to teprve bylo radosti!!!

"Jeeee, to je ale hezký miminko. A má naušničky, to je asi holčička, že???" Vzhledem k fialové mikince a růžové čepičce říkám "Ne, to je chlapeček, má přeci modrý naušničky".... Občas mi lezou na nervy lidi, co si div do toho kočáru nesednou taky...

Příště se na vás vykašlu a nic sem nenapíšu... Dneska vstávala v půl šestý!!!:-D Jak je doma táta, tak se prostě řádí. Ale přijde den, kdy bude chtít vyspávat a já budu třískat nádobím a vysavačem a ona mě bude mít plný zuby:-D A historie se bude opakovat:-D

Když byla maličká, baštila naposledy o půlnoci a v půl jedné zapadla do postýlky. Vstávala v šest. Postupem času jsme to stáhli na desátou, v půl jedenácté jde do postýlky, už tři týdny sama usíná. Vstává v šest (v týdnu) nebo o půl osmé, v osm (o víkendu). Jsem na ni moc pyšná... a časem bude určitě usínat ještě dřív:)

A jedna humorná z čekárny... Přijdeme tam, uvnitř chlapeček (cca dvouletý) a babičkou. Chlapeček v puse dudlík A babi říká "podívej, takový malinký miminko a nemá dudlíka a ty už jsi tam velký a pořád ho máš. Podívej, jak je maličký a už ho nepotřebuje." Chlapeček se nedá a povídá "Já nejsem veliký. Já jsem taky pořád malinký miminko!" Jdou do ordinace, mezitím přijde další maminka s miminkem. Chlapeček s babi vyjdou zpět do čekárny a chlapeček zahlásí "Jeee, to je maličký miminko. Už jsou tu dvě maličký miminka. A to maličký nemá ponožky! Já mám ponožky, já už jsem veliký, já si sám umím dát ponožky... a botičky taky sám. Já jsem velký kluk"! A babi "no najednou jsi velikej:-D"

Můj muž se jal čistit boty špinavé od trávy kartáčkem na ruce s bílými štětinkami a ty se logicky trávou obarvily. Jdu do koupelny, kouknu na kartáček a říkám si, že půjdu muže sprdnout. Vejdu do obýváku s výrazem bohyně pomsty a ironicky říkám- "To je legrační, jak ta barva otrávila kartáček, že?" Muž na mě chvíli kouká s kamenným výrazem a pak umírá smíchy:-D Jakoby se on nikdy nepřeřekl:-D :-D :-D

Zbožňuju ten otáčivý píďalkoidný pohyb, kterým se za pár vteřin dostane zprostředka puzzle na koberec:-D

Dítě a kočka svorně ležící vedle sebe... Nevídané. Stačí jim pustit natahovacího pejska:-D

Dneska u nás byla teta Evička. Ona fotila a Olivinka se jí na revanš předvedla, jak se umí hezky otáčet a pomalu, ale jistě plazit. Až mě to zdvihlo z gauče, jak se rozhodla "dojít" si pro hračku:-D

Naušničky na místě:) Jen se lekla a plakala, ale než jsme vyšli do čekárny, už byla OK a v sedačce se řehtala:) V kočárku nakonec zakřičela dědovi do telefonu (asi přání k narozeninám jejich tajnou řečí) a teď je zlatíčko:)

Dneska ráno jsem ji v postýlce našla na štorc, v čele, od šprusle ke šprusli. Kdo ví, jak se tam dostala a na břicho se nejspíš dostala tak, že se zapřela o postel. A ono ejhle, teď byla na břiše znova! Hurá:)

Psychiatr vede terapii čtyř matek a jejich dětí. První matce říká: "Jste posedlá sladkým. Projevilo se to na jméně vaší dcery - Candy." Druhé říká: "Jste posedlá penězi. Odrazilo se to na jméně vaší dcery - Penny." Třetí říká:"Jste závislá na alkoholu. Odrazilo se to na jméně vašeho dítěte - Brandy. V tom čtvrtá matka vstane a tiše šeptá synovi do ucha: "Pojď Dicku, jdeme domů."

Dnes jsme dali Olivinku k babičce a zajeli jsme si na oběd do hotelu, kde jsme se před dvěma lety (bez dvou dní) brali... Číšnice si nás okamžitě vybavila, aniž bychom se připomínali, prokecala s námi půl odpoledne a vzpomínala, jak vysmátá parta jsme byli a jak si na nás na jejich akcích často vzpomněla. Takže kromě luxusního gastronomického zážitku nás ještě zahřála u srdíčka. Udělala mi obrovskou radost:)

4 měsíce a týden, 66cm, 5530g, první prevenar. A 7.5. (na dědečkovy narozeniny) dostane naušničky:)

Kdepak, u nás se prostě nebude chechtat na nikoho jiného, než na psa:-D Usmívá se, šklebí se, pousměje se, výská, to jo. Ale hlasité chechtání je prostě jen a jen na psa. A čím větší kraviny dělá, tím se mu směje víc:-D

Kája dnes perlil. Vstanu v deset, malá zase s tátou v obýváku. A Kája pyšně- "Mamko, podívej, jaký jsme dali krásný tepláčky!" Já:"No krása, ale proč jsi ji převlíkal, to byla durch?" K: "Ne, ale byla bez tepláčků...", já: "A co se stalo s těma bílýma, co měla na sobě???", K: "Ona žádný neměla!". Jdu do postýlky, tam nejsou, jdu do děcáku a na bílé plínce leží bílé tepláčky... takže táta sundal při přebalování tepláčky, zcela automaticky. Dal je na bílou plínu a pak pro oči neviděl, že tam leží, tak dal jiné:-D

Naše Oliv je na puzzleti obložená všema možnýma hračkama. Pes asi pochopil, že je to místo pro umístění všech hraček a poctivě tam nosí i ty svoje a kočičí:-D

Ona snad ví, že je táta doma. Normálně se vzbudí v šest, nají se, usne a spí do půl desáté. Dneska "už" v osm vzhůru, šílenej řehot, sotva vysvitlo slunko, začala brebentit... No prostě táta je na kravinky, tak ho rychle vzbudit, ať si se mnou hraje... Ale má to výhodu- už zase spí:-D

Právě mi v kakau přistál dudlík... Kdepak, mládě, na tohle máš ještě hoooooooooooodně času!:-D

To si takhle v neděli po obědě babička zavolá, že by se jí chtělo na procházku, jestli jí nepůjčíme kočárek i s obsahem... a najednou máme volné odpoledne, až nevíme, co s ním:-D

Oliv už delší dobu pláče, Kája ji chová. Říkám: "Ale no tak, jahůdko, přeci bys pořád neplakala..." Kája:"To není jahůdka, to je šťovík... "

Po hodině se s pláčem vzbudila v kolíbce, vzala jsem ji do náruče, sedla jsem si, ona se zavrtala a už hodinu mi spí na levé ruce. Ta má život... :)

Ještě mi někdo tvrďte, že malý mimi si neuvědomuje co dělá a cíleně něco nevyžaduje:-D Většinou se s malou držíme při nočním usínání za ruku (pokud už ji do postele nedávám téměř spící). Včera jsem si řekla, že je na čase to omezit, protože tam brzo budu muset dát mantinel, ráno se mi otlouká hlavou o šprusle. No a tak jsem ji dala na jednu stranu postýlky. Chvíli sebou mlela, mrskala ručičkama a pak se zajímavým pohybem přesunula na moji stranu, podařilo se jí prostrčit ručku ven a plácala mě tak dlouho, dokud jsem ji za tu ruku nechytla. Pak stiskla a spokojeně usnula. Takže tak:-D A dneska se budeme držet za ruku zase, když jí ta otlačená hlava ráno nevadí, tak mě noční držení taky ne:-D

Tady v té rodině člověk opravdu nemá chvíli pro sebe. Dala jsem Oliv do kolébky a spinká. Uvařila jsem si kafe. Sotva dosednu, natulí se pes i kočka... A odhánět je nebudu, když je tak zanedbávám. No a tak kafe vesele stydne a já se mazlím:-D A je mi fakt fajn:)

Měníme obsah čítanek z : Máma mele maso. Ema má mísu., na : Oliv mele pusou. Máma má mléko.

Můj manžel je to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo. Ne naše dcera, ale on. Protože bez něj by nic nebylo stejné. A Oliv by tu ani nebyla...

15 týdnů, 63cm, 4 970g, 40cm kolem hlavičky, druhá hexa

Jee, vy jste kakaly???- Ne, jen Olivka :-p :-D

Dítko spí. Jdu dát vařit vodu na kafe. Než se uvaří, vydám se pověsit prádlo. Zaliju kávu. Než maličko (opravdu maličko) vystydne, jdu dát do pračky další várku. Vracím se do obýváku. Dítě se budí... ach jo:-D

Ve dnech, jako je ten dnešní bych se nejradši sbalila a na chvíli vypadla... Naspala jsem tři a půl hodiny. V noci mi zalehly obě uši, takže v hlavě pěknej hučák a migréna, kdykoliv manžel promluví, nejradši bych mu zacpala pusu, jak má hluboký a rezonující hlas (čímž si na něj nestěžuju, jen mě tentokrát ten hlas vytáčí do vrtule:-D), malá dneska křičí a když konečně zmlkne a začne usínat, musím okřiknout kočku nebo psa, jednou to nestačí, takže víckrát... a tím si zase vzbudím malou. Už mi fakt začíná šibat. P.S. Nechci se nechat politovat nebo číst, že to je ještě v pohodě, že jiné mají hůř. Já to vím, jen jsem si tak povzdychla, protože dneska už bych se nejradši zahrabala do peřin a přitom ten den ještě zdaleka nekončí.

Dnes mě vzbudil Olivčí smích... Pes se mi za zády propašoval k postýlce, strčil tam čumák, co to šlo a Oliv do něj šťouchala a tahala ho za uši, když se jí povedlo prostrčit ručičku skrz postýlku. A takhle tam lumpačili... Miluju je, dětičky naše:)

Hele, mami, vymyslela jsem pro nás novou hru! Ty mi dáš do pusy dudlík, já najdu tu šňůrku, co k němu je připnutá, vyškubnu ho za ni ven, narvu si do pusy pěst (nebo obě) a ty mi musíš tu ruku z pusy vyndat a nacpat tam ten dudlík zase zpátky. No a vyhraje ta, která to vydrží dýl. Tak hele jo, připravit, pozooor, škub!

Miluju dívat se, jak moje dítě dělá každý den pokroky... Ale proč se sakra musí naučit zrovna chytání klipu na dudlík a vyškubává si dudlíka z pusy co minutu???

Hm... jaká je alternativa ke kovářově kobyle v případě truhláře? Truhlářova manželka nakupuje nábytek na e-shopu? Ale vždyť je to fuk, kolíbka je krásná, malá spokojeně chrupe a já jsem si zase potvrdila, že jsem šikovná:)

Já-"Zdálo se mi o Oliv, když jí bylo asi pět". Kája- "Jo? A jak vypadala?", já- "Byla krásná, měla modrý oči, hnědý kudrnatý vlásky...", Kája (zcela vážně)- "Modrý oči? No to teda nevím, po kom by to zdědila.".... Koukala jsem na něj snad dvě minuty, než mu došlo, co řekl:-D

Snoplí, kašle, kýchá, ale asi je to nehorázná sranda, protože se může uřehtat:-D

Vždycky jsem si myslela, že budu mít chlapečka. A pak jsem se vdala a odmítla se vzdát závoje, protože jednou určitě budu mít holčičku a ona si s ním bude hrát na princeznu. A proto jsem si nechala i svatební šaty... Dodnes si pamatuju, jak jsem oblékala máminy krajkové svatební šaty a z krabice pod skříní vytahovala bílé kožené lodičky, které ještě pořád voněly novotou... Snad takové vzpomínky bude mít i moje dcera...

Jo a rady typu, že newborn plenky nemají cenu víc jak dvě balení... Dneska, v jedenácti týdnech, Oliv obřadně přesedlala na dvojky:-D

Táta na plný úvazek se pozná podle toho, že do USBportu rve dudlík místo flashdisku. Aneb tímto vzdávám manželovi hold za to, že se dneska utrhl z práce a staral se o malou, když já jsem zalehla s virózou...

"Pojď, broučínku, podíváme se na prdelky"... Když takhle věta zazněla od manžela potřetí, už mi to nedalo a vydala jsem se za nima... A ti dva v koupelně šťouchali do věšáčků z Ikey ve tvaru psích prdelek a Oliv se mohla užulit:-D

To je dneska den, bych si nafackovala... Nejdřív dám inteligentě do sterilizátoru kousátko, co se mělo jen omýt v teplé vodě, takže z měkkého metalického krásného kousátka je tvrdé metalické hnusné cosi. A pak si převrhnu lahvičku s UM, nerozmíchaným. A ještě mezi sterilizátorem, varnou konvicí, topinkovačem, mikrovlnkou a kupou kabelů... Takže voda všude a sladká lepivá kaše taky. Fakt dobrej start

A po hexe následuje tulící den. Jak ji odložím, tak kňourá. A kvůli takové bolístce, jako jí dnes udělali, budeme chovat rádi:) Beruška naše:) U mámy se stejně spí nejlíp, že jo... :)

Kája chová: "Halí, belí... ehm, jak je to dál?" Já: "Koně v zelí a hříbátka v petrželi. K: "Cože? Co dělaj koně v zelí? To je blbý... Halí, belí, bůček v zelí, a knedlíky... to bude bašta!"

Vlasy umyté, nohy oholené, obočí vytrhané... Tak ještě vykoupat malou, předat ji tatínkovi a vyrazím ven. Dneska piňa colada s nejlepší kamarádkou:) Už je to potřeba:) Myslím tu kamarádku a venek, ne ten alkohol:-D

Livítko má 4020g (já nevím, že tam má vždycky na konci tu dvacítku:-D), 38cm kolem hlavičky a na délku 56cm. A taky má přesně osm týdnů:) Příště dostane první dávku hexy:) Tak mám radost, krásně přibírá, díky AR Nutrilonu neblinká... Krásně drží hlavičku, usmívá se na nás, pomalu začínám mít pocit, že ty zvuky, co vyluzuje jsou počínající hlasitý smích. V noci spí od půl jedné do šesti a po krmení pokračuje minimálně do devíti... Ještě odbourat zpracovávatelský pláč od desíti do půlnoci a bude to fajn:)

Čtvrt hodiny jsem v koupelně, je hodná. Tak jdu nacpat prádlo do pračky, pořád je hodná. Takže ještě doplním myčku, je stále hodná a dokonce to vypadá, že usne. Uvařím si čaj, dosednu a ona je vzhůru, plive dudlík, vříská... Tahle slečna se narodila s IQ minimálně 150 a silně vyvinutým šestým smyslem...

Oliv: "Uaaaaaa, uaaaaaaaaaaa, uaaaaaaaaaa". Já: "Víš co? Já tě dám tátovi, seberu klíčky od auta a pojedu někam pryč." O.- ticho. Já: "Zůstaneš doma sama, protože táta bude dál chodit do práce a tebe nikdo nepřebalí, nenakrmí, nepochová..." O.- :-) Já: "Tak tobě je to k smíchu, jo? Se už nemůžeš dočkat, až zmizím, abys udělala pařbu, co?" O.- :-D :-D :-D

"Hele, vy dva, co kdybyste mě nechali v koupelně samotnou aspoň na pět minut? Běžte třeba najít kočičku..." "Tak pojď, stíhačko, jdeme zastřelit kočičku... " "??? :-D"

Je prima mít manžela doma. Usínali jsme o půl druhé, vstávali v půl osmé. Pak jsme si šli ještě lehnout, hodinu jsem malou uklidňovala. A když jsem usnula a vzbudila se, byla jedna hodina, Olivinka a manžel nikde... A v obýváku na mě čekalo nakrmené usměvavé miminko a manžel se slovy- "já tě chtěl nechat vyspat"... Miluju je, oba!!!

Naše zlatíčko už rozezná dobro od zla- při usínání se usmívá, při probouzení natahuje moldánky:-D

Procházkou jsem chtěla unavit dítě (znáte to, otrava kyslíkem)... Místo toho se já skoro nemůžu postavit, pes vytuhnul okamžitě po příchodu domů a Oliv je život sám... k neutahání. Tak proč jsem ty dvě hodiny lítala po venku???:-D

Olivka poplakávala a tak se jí ujal Kája. Vzal ji do náruče a začali pobíhat po bytě. Za zvuku trrrrrrrrrrrrr a nožiček coby zaměřovače postupně sestřelili psa, kočku, morčata, mě (opakovaně), televizi, ... Cca po patnácti minutách Oliv přestalo bavit být stíhačkou a začala natahovat. A Kája povídá- "co blbneš??? Teď, když zrovna vyhráváme druhou světovou?"

Tak jsem odhalila, proč mi to moje koťátka poslední dny nespalo přes den a jen v noci krásně... Nechávala jsem ji u sebe v obýváku. Dneska jsem ji už druhý den odnesla po obědě do postýlky a už půl hodiny tam spokojeně chrupe:)

Oliv koupání miluje. Vždycky se usmívá. Dneska se taky usmívala. Dokud jsem jí neřekla, že má na bříšku spíček. Spustila řev jako tur... citlivka

Moje mamka: "pošli mi nějaký Olivčiny fotky, ať je můžu ukázat holkám v práci!", já: "včera jsem ti posílala ty fotky od Ywonn, tak jim ukaž ty, vždyť jsou nádherný". M: "No jooo, ale to už je focený 21.prosince, já chci nějaký nový!", já: "tak já nechám nafotit fotky za osmnáct stovek a ty mi řekneš, že je ukazovat nebudeš a chceš fotky mobilem z přebalovacího pultu????" m: "nooo... jo:-D"

Jak to u nás vypadá měsíc po porodu aneb mail kamarádce

Ahoj zlato... tak se konečně dostávám k odpovědi (po týdnu), čímž ti zároveň nejspíš i poskytuju odpověď na otázku, že se ptáš, jestli můžeš zavolat... můžeš, ale neručím ti za to, že to zvednu, nemám totiž čas :-D

Malá už je živější, méně spí a je dost zvídavá, takže už nemám tolik času, jako dřív. Chodíme po bytě (já chodím, madam se nosí) a mluvíme (já se snažím mluvit, malá vyluzuje zvuky typu ah, eh, eeeeeeeeee, neeeee, ooooooooooo a velmi často hlasité uuuaaaaaaaaaaaaaaaa aaaaaaaaaa uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa a někdy také ua ua ua uaaaaaaaaaaa a beeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee), ukazuju jí kde co (úspěch nic moc, většinou šilhá a nebo zvedá oči v sloup- už tak brzo? wtf???). A pak rády využíváme hrací deku od tetičky- malá leží na bříšku, asi dvě minuty krásně pase koníky, zvedá a otáčí hlavičku a pak na moje pochvaly odpovídá minimálně desetiminutovým hlasitým monologem již výše zmíněným (délka se odvíjí od toho, jak pevné mám zrovna nervy). Tuto bohulibou a inteligenci rozvíjející činnost prokládáme hygienou, kdy se ji snažím přebalit a obléct (zkus si přebalit a obléct živou chobotnici) a ona mi u toho nadává (holt jsem asi pomalá nebo co, se jí nelíbí, že jí táhne na řiťku...) a také stravováním, kdy díky mé prozřetelnosti už není jako prase, protože nebryndá a díky přechodu na jinou stravu už po jídle ani neblije, takže naštěstí není potřeba ji po jídle jít znovu převléct a utkat se tak opět s chobotnicí... 

Dneska jsme byli u doktorky, Oliv přibrala půl kila, už jí nejdou spočítat žebra, poprvé jsme dostali pochvalu, takže jsem se vznášela na růžovém obláčku... 

Taky chodíme za Kájou do práce, já jsem zpocená jako prase, protože moje fyzička (kterou jsem nikdy neměla)´se přesunula do zcela záporných hodnot a malá si spokojeně vychrupuje celou cestu, aby vzápětí otevřela oči ve chvíli, kdy dorazíme k dílně, aby jí něco náhodou neušlo, potvoře... Takže když si konečně můžu sednout a odpočinout, nesedím a neodpočívám, protože chodím po dílně a ukazuju jí tatínkovo pracovní náčiní (ztužidlo, culoch, koza, fréza, vrták, excentry apod.) aby mi odpovědí opět bylo eeeeeeeeeee. 

A do toho všeho jsem zatraceně šťastná (když už, tak už :-D).

Jo, momentálně aplikuju zavádění režimu, neboť je dítě v 21.30 po krmení odveleno do ložnice do postýlky, kam dle potřeby docházím pohladit po vláskách, ale nemluvím a vzápětí znovu odcházím. Dneska pouhou hodinu, teď už asi konečně spí:) O půlnoci ji vzbudím, přebalím, nakrmím, přebalím (protože po půlnočním krmení je každodenní vylučování zbytků v trávicí soustavě) a v jednu se odeberu do svého lože kde doufám, že bude spát aspoň do šesti. Většinou se mi to nesplní a v pět jí strkám skrz šprusle do papuly dudlík, hladím po vlasech a v duchu k ní promlouvám, aby dopr.ele ještě do šesti spala... :-D :-D :-D

Tak pozdravuj Honzíka a Berťulu, já se jdu odebrat do sprchy a pak taky promluvím s manželem. Doufám, že budu schopná mluvit a nebudu vyluzovat jen eeeeeee. A doufám, že on mi odpoví:-D

papa, E. (eeeee) :-D

Přišel rodičák a než jsem stihla odeslat všechny příkazy k úhradě, tak mi vystydlo kafe a skoro se spálily muffinky:-D

Olivinka začala konečně parádně přibírat:) Váží 3420g, což je o 500g víc, než před 14 dny. Láska naše:)

Můj manžel je krásný, šikovný, prostě nejbáječnější. Já jsem taky úžasná... a i tak stejně nechápu, jak se nám povedlo stvořit něco tak dokonalého...

Podám dudlík, vyplivne dudlík. Podám, vyplivne, podám, vyplivne... Nepodám, řev... podám dudlík, vyplivne dudlík:-D A tak si hrajeme, ne že ne:-D

Dneska mi bylo celou noc zle. Ve tři jsem konečně zalehla, ve čtvrt na čtyři se Oliv rozhodla, že spinkat nebude. Usnula v šest, já asi minutu po ní... Jsem hotová, je mi pořád zle, ale víte co? Olivinka se na mě právě poprvé usmála. Ne ze spaní, ne jen tak do blba, ale podívala se na mě, já promluvila a ona roztáhla papulu do úsměvu a hned několikrát po sobě... A mně je úplně fuk, jak mi bylo nebo mi je a jestli jsem spala tři hodiny... tohle za to totiž stojí:)

Je sranda sledovat, že sotva hafan zmerčí, že Oliv dávám do postýlky, automaticky se mi cpe do postele tak, aby na ni viděl v postýlce... Chůvička naše x-)

Naše láska má dnes měsíc... Už???

82% dotázaných občanů nesouhlasí s amnestií, kterou prezident udělil. Zbylých 18% se dušuje, že už to nikdy neudělají.

Střídavě se dívám na chuchvalec svých vlasů v umyvadle a na šampon s nápisem Anti hair fall for women a nějak nechápu, kde se stala chyba:-D

Přeci jen je Oliv moje... Na hrací hračku se mračila, sotva ta příšerná věc dohrála, začala se usmívat:) Aspoň to může jít o dům dál, aniž bych měla špatný svědomí:-D