Tak já se směju, když někdo používá mateřskej plurál... a on ho nakonec bude používat otec. Dnes přišel Kája domů a říká "tak jsem potkal známé a když se ptali, co je nového, tak jsem hlásil, že jsme těhotní"...

Tak jsem po pohledu do zrcadla dostala hysterický záchvat, že jsem strašně škaredá, mám šíleně husté obočí, velký nos a vůbec vypadám jako chlap... No, asi tam ta holka bude...

Naše kočka se rozhodla, že dětská postýlka je její. No proč ne? My můžeme klidně koupit další pro dítě. A ještě jednu- aby to psovi nebylo líto...

K snídani čtyři rohlíky s Májkou??? Vypadá to, že tam jsou aspoň šesterčata.... prase nenažraný jsem

Manžel dnes vezl tchýni na vlak. Po dvou hodinách jsem v autě jela já a cítila její parfém. Tak to říkám Kájovi a on na to- "Ty seš horší, než policejní pes. Kdybych měl nějakou babu, tak bych si jí tady ani nemohl vozit, protože bys to hned poznala:D"

Miluju svojí tchýni! Manžel mi od ní právě přivezl ještě teplé svatební koláčky... tak to vypadá, že se tady někdo těší na vnoučátko:) Nejdřív blbouny, které manžel nerad, ale já je miluju, teď koláčky... akorát, že budu brzo vypadat jako hroch:D

Ať se urychleně přihlásí ten, kdo mi zmenšuje oblečení, obzvláště podprsenky... Ale fofrem!

Dnešní rozhovor: já: Málem jsem ti dneska snědla ten čokoládový croissant. Manžel: Ale tos klidně mohla! Já: ale pak jsem si radši nakrájela dvě jablíčka. Manžel: Tak to je ovšem chvályhodné, takhle budete oba zdraví a přiberu jen já:D

První část screeningu za mnou. Prcek si tam vesele poskakoval, taťka naměkko, já z manžela taky. Teď počkat až do 13.6., na druhou část. A taaak dlouho, než ho zase uvidíme:(

Je na čase udělat první sesumírování

Špatně mi není, ale jsem tak utahná, že z půlhodinové návštěvy supermarketu si musím jít na dvě hodiny lehnout. Z hodinového úklidu koupelny se vracím ubrečená a vyčerpaná, protože ta pošahá podlaha prostě nejde vytřít.... Přitom jsme podlahu neměnili. No nic...

Říkám manželovi, že mě pěkně štve, jak mám v těhotenství beďary na zádech a v dekoltu, avšak NAŠTĚSTÍ se mi to vyhýbá v obličeji. Odpovědí je mi echtovní beďar uprostřed čela, který na mě druhý den vykouknul v zrcadle.

Nechutná mi maso:( Mám chuť na rajskou. A na dukátové buchtičky. A na pivo. A na rohlík s paštikou. A na všechno možný maso. Ale maso mi nechutná. Začarovaný kruh. 

Manžel už vymyslel cestu do porodnice. Má strach, že tou nejkratší by se mohlo stát, že dítko vyklepu už cestou. Zvolil proto trasu delší, o pět minut delší (ano, jel to vyzkoušet), zato ale pohodlnější. Taky má obavy, jestli vnitřním ultrazvukem doktor dnes moc nešťouchal do miminka. Stejně jako má strach, jestli sex nemůže ublížit miminku. Musela jsem mu dát dvacetiminutovou přednášku z anatomie. Nebudu přeci riskovat předčasnou abstinenci, že?

Radši si sem všechno píšu. A proč??? Protože mi počala těhotenská demence. Zapomínám slova i činy. Když už mluvím, plácám kraviny. 

"Miláčku, až mě vyzvedneš u kadeřnice, půjdeme spolu na záchod (nemyslím totiž na nic jiného, než na toaletu)" "co tam spolu budeme dělat?" "no nakupovat" "na záchodě??? HAHAHAHAHAHA".... atd. 

Což mi připomnělo, že chodím v noci na toaletu v pravidelných intervalech- o půlnoci, ve čtyři ráno, v šest ráno a v devět už konečně vstanu. Mám pocit, že moje kočka mě za chvíli bude nenávidět, protože ji pravidelně budím, ale sebou ji nikdy nevezmu! Jsem Herodes:D

Ale pořád se ještě můžu vymlouvat na těhotenství, což je vlastně nakonec docela fajn, ne?:)

No... a teď už by mohl přijet taťka a dovézt mi ten kančí guláš... měla jsem akorát jeden loupák, jinak jsem nebyla schopná jíst. Zato teď bych sežrala snad všechno... tak šup, šup, táto:)

Prcek tam je, je zdravý (očividně až moc, podle toho, co tam předváděl), v laborce mi vysosali snad všechnu krev z ruky. Dostala jsem průkazku a prenatal box. A jsem vyřízená

A zítra se jdu zase podívat na prcka:) Klepou se mi kolena a jsem nervní, jak před prvním rande... Skončí tenhle pocit někdy?

Ty bláho, já se picnu asi.... pořád hledám práci a ani mi neodepíšou. Otěhotním a jsem zvaná na pohovor. Za měsíc druhá nabídka práce... ty vole, ať žije zákon schválnosti:(

To si takhle sedím na gauči, dlabu bramborovou kaši od miláčka a najednou mě napadne- no nemám já se dobře? Za poslední čtyři roky se toho tolik stalo a přesto bych nic neměnila- nebyla bych tam, kde jsem a s kým jsem:)

Tak jsem se právě vrátila z obchodu. Dostala jsem nezkrotnou chuť na tlačenku s cibulí, takže... tady je:) Mňam!!!

Tak nejen ředkvičky a kedlubny. Teď ujíždím i na jahodovém Mroži... Aha, takže odpor ke sladkému je asi na ústupu... škoda no:D

Cherry rajčátka vystřídaly ředkvičky... akorát už taky došly. No nic, zítra vyrazím na nákup:D

Za dvanáct hodin poprvé uvidíme prcka... modlím se, aby tam byl a vše bylo tak, jak má být...