Špatně mi není, ale jsem tak utahná, že
z půlhodinové návštěvy supermarketu si musím jít na dvě hodiny lehnout. Z
hodinového úklidu koupelny se vracím ubrečená a vyčerpaná, protože ta pošahá
podlaha prostě nejde vytřít.... Přitom jsme podlahu neměnili. No nic...
Říkám manželovi, že mě pěkně štve, jak
mám v těhotenství beďary na zádech a v dekoltu, avšak NAŠTĚSTÍ se mi to vyhýbá
v obličeji. Odpovědí je mi echtovní beďar uprostřed čela, který na mě druhý den
vykouknul v zrcadle.
Nechutná mi maso:( Mám chuť na rajskou.
A na dukátové buchtičky. A na pivo. A na rohlík s paštikou. A na všechno možný
maso. Ale maso mi nechutná. Začarovaný kruh.
Manžel už vymyslel cestu do porodnice.
Má strach, že tou nejkratší by se mohlo stát, že dítko vyklepu už cestou.
Zvolil proto trasu delší, o pět minut delší (ano, jel to vyzkoušet), zato ale
pohodlnější. Taky má obavy, jestli vnitřním ultrazvukem doktor dnes moc
nešťouchal do miminka. Stejně jako má strach, jestli sex nemůže ublížit
miminku. Musela jsem mu dát dvacetiminutovou přednášku z anatomie. Nebudu přeci
riskovat předčasnou abstinenci, že?
Radši si sem všechno píšu. A proč???
Protože mi počala těhotenská demence. Zapomínám slova i činy. Když už mluvím,
plácám kraviny.
"Miláčku, až mě vyzvedneš u
kadeřnice, půjdeme spolu na záchod (nemyslím totiž na nic jiného, než na
toaletu)" "co tam spolu budeme dělat?" "no nakupovat"
"na záchodě??? HAHAHAHAHAHA".... atd.
Což mi připomnělo, že chodím v noci na
toaletu v pravidelných intervalech- o půlnoci, ve čtyři ráno, v šest ráno a v
devět už konečně vstanu. Mám pocit, že moje kočka mě za chvíli bude nenávidět,
protože ji pravidelně budím, ale sebou ji nikdy nevezmu! Jsem Herodes:D
Ale pořád se ještě můžu vymlouvat na těhotenství, což je vlastně nakonec
docela fajn, ne?:)
Žádné komentáře:
Okomentovat