#vzpominky_na_detstvi já a můj bráška... o pět let mladší privilegovanej spratek, kterýho bych nikdy v životě nevyměnila. Celý moje dětství se neslo v duchu "pohlídej, postarej se, vyžer si jeho průšvihy"... celou pubertu jsem frflala, že nechci vlastní děti, protože se těším, až se konečně zbavím starostí o bráchu. Pak jsem byla v maturitním ročníku, bráchovi bylo čtrnáct a těžce onemocněl. Ta hrůza, že bych o něj přišla... kdo by mě pak otravoval? A kdo by se mnou plánoval všechny ty blbiny a zpíval se mnou písničky z filmů a plánoval se mnou překvápka pro rodiče a dárky na Vánoce a vůbec všechno? V životě bych ho nevyměnila... Moje dětství je prostě můj brácha.

Geny nezapřeš:-D 2014 a 2016

Specialne pro @rebe aneb jak to vypada, kdyz ladime cilene:-D V patek jsme byli na svatbe pratel:-)

Školka den druhý. Olivka v posteli oznámila, že do školky nejde a vzápětí, že tu kočičku si musí dát do batůžku a nechat to v šatně. Do školky odjela docela natěšená, zato Mína už deset minut řve, že chce taky:-D

Jdu si pofňukat sem:-D Na FB to asi není úplně vhodný a Kája už mě má taky plný zuby:-D Odvedli jsme Olivku do školky... Chvíli to sice vypadalo, že se sekne, ale naštěstí přiběhla kamarádka Stelinka, odvedla Olivinku ke kostičkám a my pěkně zmizeli po anglicku. Bylo to asi tak za minutu dvanáct, protože už při obouvání jsem na boty neviděla, jak se mi oči zalily slzama. Oukej, ta malá krásná blondýnečka má hysterickou matičku:-D No jo, jenže když já si ji teprve předevčírem vezla z porodnice... takovej uzlíček to byl (to je mimochodem můj nejoblíbenější fňuk:-p), navíc, co si tam počne, bez maminky? Neumí si nakrájet maso... a občas si obuje boty obráceně... A je tak maličká. No a já jsem stará!!! Jako ještě včera jsem byla mladá nastávající maminka a najednou už moje dítě chodí do školky??? No fuj:-o A taky- co já budu doma dělat jen s jedním dítětem? Vždyť já už ani nevím, jaký to je... a proč šlo do školky to dítě, co už je hodný a poslouchá a ten malej sígr zůstal se mnou? A je vám doufám jasný, že Mína bude sígr a ještě ji rozmazlím, když na ni teď budu mít tolik času, že jo? A taky se jí po Oli stýská. Už desetkrát jsem slyšela "Oji škouke? Mii hají po Oji škouke? Já ci pát! Já ci po Oji!" (Oli je ve školce? Miri půjde spát a potom pojede pro Oli do školky? Já chci spát! Já chci Oli!). No a taky jsem sežrala už půlku čokolády (pápá shozená kila...). Jo, už aby bylo odpoledne a mohly jsme pro ni jet:-D