Po hodině se s pláčem vzbudila v kolíbce, vzala jsem ji do náruče, sedla jsem si, ona se zavrtala a už hodinu mi spí na levé ruce. Ta má život... :)

Ještě mi někdo tvrďte, že malý mimi si neuvědomuje co dělá a cíleně něco nevyžaduje:-D Většinou se s malou držíme při nočním usínání za ruku (pokud už ji do postele nedávám téměř spící). Včera jsem si řekla, že je na čase to omezit, protože tam brzo budu muset dát mantinel, ráno se mi otlouká hlavou o šprusle. No a tak jsem ji dala na jednu stranu postýlky. Chvíli sebou mlela, mrskala ručičkama a pak se zajímavým pohybem přesunula na moji stranu, podařilo se jí prostrčit ručku ven a plácala mě tak dlouho, dokud jsem ji za tu ruku nechytla. Pak stiskla a spokojeně usnula. Takže tak:-D A dneska se budeme držet za ruku zase, když jí ta otlačená hlava ráno nevadí, tak mě noční držení taky ne:-D

Tady v té rodině člověk opravdu nemá chvíli pro sebe. Dala jsem Oliv do kolébky a spinká. Uvařila jsem si kafe. Sotva dosednu, natulí se pes i kočka... A odhánět je nebudu, když je tak zanedbávám. No a tak kafe vesele stydne a já se mazlím:-D A je mi fakt fajn:)

Měníme obsah čítanek z : Máma mele maso. Ema má mísu., na : Oliv mele pusou. Máma má mléko.

Můj manžel je to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo. Ne naše dcera, ale on. Protože bez něj by nic nebylo stejné. A Oliv by tu ani nebyla...

15 týdnů, 63cm, 4 970g, 40cm kolem hlavičky, druhá hexa

Jee, vy jste kakaly???- Ne, jen Olivka :-p :-D

Dítko spí. Jdu dát vařit vodu na kafe. Než se uvaří, vydám se pověsit prádlo. Zaliju kávu. Než maličko (opravdu maličko) vystydne, jdu dát do pračky další várku. Vracím se do obýváku. Dítě se budí... ach jo:-D

Ve dnech, jako je ten dnešní bych se nejradši sbalila a na chvíli vypadla... Naspala jsem tři a půl hodiny. V noci mi zalehly obě uši, takže v hlavě pěknej hučák a migréna, kdykoliv manžel promluví, nejradši bych mu zacpala pusu, jak má hluboký a rezonující hlas (čímž si na něj nestěžuju, jen mě tentokrát ten hlas vytáčí do vrtule:-D), malá dneska křičí a když konečně zmlkne a začne usínat, musím okřiknout kočku nebo psa, jednou to nestačí, takže víckrát... a tím si zase vzbudím malou. Už mi fakt začíná šibat. P.S. Nechci se nechat politovat nebo číst, že to je ještě v pohodě, že jiné mají hůř. Já to vím, jen jsem si tak povzdychla, protože dneska už bych se nejradši zahrabala do peřin a přitom ten den ještě zdaleka nekončí.

Dnes mě vzbudil Olivčí smích... Pes se mi za zády propašoval k postýlce, strčil tam čumák, co to šlo a Oliv do něj šťouchala a tahala ho za uši, když se jí povedlo prostrčit ručičku skrz postýlku. A takhle tam lumpačili... Miluju je, dětičky naše:)

Hele, mami, vymyslela jsem pro nás novou hru! Ty mi dáš do pusy dudlík, já najdu tu šňůrku, co k němu je připnutá, vyškubnu ho za ni ven, narvu si do pusy pěst (nebo obě) a ty mi musíš tu ruku z pusy vyndat a nacpat tam ten dudlík zase zpátky. No a vyhraje ta, která to vydrží dýl. Tak hele jo, připravit, pozooor, škub!

Miluju dívat se, jak moje dítě dělá každý den pokroky... Ale proč se sakra musí naučit zrovna chytání klipu na dudlík a vyškubává si dudlíka z pusy co minutu???

Hm... jaká je alternativa ke kovářově kobyle v případě truhláře? Truhlářova manželka nakupuje nábytek na e-shopu? Ale vždyť je to fuk, kolíbka je krásná, malá spokojeně chrupe a já jsem si zase potvrdila, že jsem šikovná:)