Dneska opět hluboká depka. Manžel se mě snaží rozptýlit. Bylo by to fajn, kdyby hned jedny z prvních vět nebyly- ty už máš fakt velký bříško... slušný skokanský můstek:-D

Jsem zase krásná, můžeme rodit:-D Akorát jsem z toho šílenýho čekání na malou krapet zešedivěla, povídala slečna kadeřnice... no nejvyšší čas, stát se matkou, ať mám šediny na koho svádět:-D :-D :-D

V úterý v 7.00 nástup na hospitalizaci a pak budeme mít zlatíčko brzy u sebe:) Takže jdu žehlit, stahovat filmy, připravovat knížky apod., abych se zatím nenudila, než se ukáže:-D

Dnes poslední KO u mého gynekologa. Potvrzena holčička. Malá má cca 2.9kg, dlouhá bude po tátovi. Já nahoře 12kg. Pozitivní nález streptokoka. Odvelena do porodnice, kde se ve čtvrtek rozhodne kdy bude nástup a jak to provedeme. Příští týden už snad budeme komplet:)

Celý těhotenství mám břicho dole... Teď, "pár" dní před porodem se mi cpe čím dál tím výš. Mám takový pocit, že ta naše holka to buď hodlá vzít vrchem, anebo tam někde visí a říká- "nevylezu, nevylezu,..."

Potkala jsem maminku kamarádky a prý vypadám hodně dobře, na to, že za měsíc máme termín. Viděla mě naposledy před pár měsíci a prý jsem se vůbec nezměnila, jen bříško... tak mě to potěšilo... po těch dnech, kdy jsem se cítila fakt příšerně, jsem se až začervenala, jak mi to udělalo radost:)

Jo a mám bezva taťku:-D Píšu mu zprávu, jak jsme dopadly s malou na kontrole. Přijde odpověď, že je to dobře a ať se držíme. Za dalších patnáct minut pípne sms s textem- Jo a docela pěkný jméno je taky Eliška... Holt se děda nemůže dočkat jména vnučky:-D Ale ty dva týdny už to vydrží

Já vím, že se může ještě spousta věcí změnit a neměla bych nic zakřiknout. Ale mám chuť tady trsat po indiánsku a prozpěvovat mantru "už jen dva týdny, už jen dva týdny"... Ale budu hodná holka a nechám papulu zavřenou. A taky by mě při tom tanečku nejspíš brzo švihlo v zádech:-D

Tak to vypadá, že moje přání s krátkým devátým měsícem bude vyplněno. Příští úterý poradna, biometrie plodu a monitor, dva dny na to konzultace o vedení porodu v porodnici a ten další týden nejspíš jdeme na to. Uf, už aby to bylo!!!

Tak tedy vítej, devátý měsíci. Doufám, že budeš spíš kratší, než delší...

Ach jo. Moje hladká pleť si asi vyrazila na dovolenou. Doufám, že se brzo vrátí, jinak na období kolem prvního porodu nebudu mít žádnou fotografickou vzpomínku. Protože čočky popraskají...

Brácha byl ve výrobně čaje a dovezl nám dárečky- Kája dostal čajový adventní set, já dostala krabičku Za krátko maminkou... A pak asi deset vzorečků, mezi nimi čaj Dobrá nálada. Kája na mě tak kouká a pak říká- no ty si uvař radši dva:-D Tak jako nevím, co tím chtěl říct:-D

Na těch posledních bolavých týdnech je super jedna věc- jsem celý den v pyžamu a v posteli a Kája mě ještě chodí hladit po vlasech... Našla jsem parádní polohu, aby záda nebolela. Jen je blbý, že v klubíčku se to nelíbí malé a tak kope a kope a kope...

Perlička dnešního oběda- Kájo, kam mám dát ty krabičky s lineckým? K: No, dej je někam, kde je nesníme... nebo aspoň ne tolik... takže někam hodně daleko...Ideálně, když pak upečeš nový:-D

Já se omlouvám za netěhotenský spam, ale tohle prostě musím sdílet:-D "Sejde se Čech, Žid, Rakušan, Japonec, Avatar a parta komunistů... Takhle nezačíná vtip, takhle začínají naše prezidentské volby..."

Ta naše bobinka kočičí mi zase usnula na břiše. A té schované bobině v břiše se to hrubě nelíbí. A s tou kočičí to ani nehne, hlavně, že celá nadskakuje. A ještě u toho vrní. Nechápu je:-D Jo a taky jsem odsouzená k sezení na gauči, i když na mě pračka volá, abych ji vyprázdnila a myčka to samé... Protože jako bonus mi pes zalehnul nohy:-D

Můžete mi říct, jak dokáže dítě v břiše poznat, že ho chci natočit, jak mi dává zabrat, a sotva na něj zamíří čočka kamery, tak prostě přestane???:-D