"Miláčku, víš, že je to dneska devět let, co jsme se poznali?" "Devět let??? Ježiši... my jsme... my jsme... starý!" "Ty jsi starej." "Je ti skoro třicet, jsme oba starý." "Je mi dvacet osm, ale poslouchej, jak zní tohle- třicet pět. Třicet. Pět." "Jen počkej, až tobě bude třicet pět." "Až mně bude třicet pět, tak si poslechni, kolik bude tobě. Čtyřicet tři. Čty-ři-cet tři" "potvoro... až ti bude čtyřicet tři. Ne! Ne! Neříkej to!" "Paaadesát jeeeedna!" "Dobře, jsi mladá."

Odplenkování číslo dvě mě nejen utužuje v rozhodnutí u dvou dětí končit. Ale taky mě dost odrazuje i od pořízení štěněte... :-p

Olivinka právě objevila způsob, jak vyeliminovat svou sestru. Našla plyšovou myšku, hračku naší kočky, a hodila ji Míně pod nohy. Ta stojí u vany v rohu na jedné noze a řve a řve a řve. Celá maminka. Vlastně obě jsou celé maminka:-D

Dnes jsme se zpožděním oslavili Mirinčiny druhé narozeniny. Akorát pro změnu nemoc skolila moji mamku, takže jsme slavili jen s Kájovými rodiči. Dort pekla Kájova mamka a dekoraci (jako vždy) vytvářela skvělá Magda z Nana PARTY:-) A nejlepší dárek? Pyžamožroutky:-) Šila je moje skvělá kamarádka Evička:-)

"Mirinko?" "Noooo?" "Pojď do koupelny, jdete se koupat." "Neslyšííííím." "Pojď se koupat!" "Cože?" "Dám ti pěnu na ručičku" "Koupááááááááát"

Takže Olivka bude ještě dva týdny doma. Po zápalu plic ani stopa, ale dobere antibiotika. A protože řádí chřipky, až do příštího pátku nemůže do školky. Mirinka byla lepší, ale pořád není dobrá, takže dostala další sirup a nesmí ani ven. Jdu rychle najít někoho, kdo mi pojistí dům, než ho ty dvě srovnají se zemí. A sobě uvařit mega kafe. To nedám... :-D

Neví někdo, kolik kalorií se spálí hodinovým odhazováním sněhu? Já jen, jestli si můžu dát ke kafi dortík:-D Aneb- chceš jet do práce? Vyhrab se:-D

Už chápu, proč v koupelně vypadám jakž takž dobře a u zrcadla v předsíni to až taková sláva není. Máme nad umyvadlem LEDku s tím narůžovělým světlem, co se montují nad uzeninama, aby šunka vypadala čerstvá a chutná :-D

Tak. Tří králové léta Páně 2017 jest dnem, kdy jsem založila tenhle blog. Do budoucna by měl fungovat jako záznamník mých lásek. Ať už jde o děti, manžela, rodinu nebo přátele. Ani tak nečekejte články, na které jste zvyklí z ostatních blogů. Spíš krátké notičky, každodenní chvilky. Někdy třeba deset za den, jindy dva týdny žádná... prostě tak, jak to život přinese.
Články a zprávy s dřívějším datem jsou záznamy z webu, na kterém jsem byla velmi aktivní uživatelkou, ale do budoucna už nechci být.