Přijde den, kdy budu mít pocit (zase), že mě můj muž ale vůbec neposlouchá. A pak si půjdu uvařit kávu a dojde mi, že to tak vůbec není. Že mě naopak poslouchá velice dobře. Čekala jsem pod stromečkem knížku. A maximálně kabelku. Dostala jsem oboje. A k tomu úžasný kávovar, který má vše, co jsem od takové mašinky očekávala. Týdny jsem ležela v prospektech, až jsem zjistila, že na takový, jaký bych chtěla, jako matka na rodičáku prostě nemám peníze. Vzdala jsem to se slovy "Třeba jednou." A jednou nastalo dnes. Čekal na mě pod stromečkem:-)

Dneska jsme s Mirinkou měly "úřední" den. Letěla jsem do práce, zaučit se s EET, pak na poštu, do drogerie, do obchodu a domů. Frajersky jsem si koupila parkovací lístek na hodinu. Když jsme se po dvou hodinách vracely k autu, zrovna před ním stál příslušník a chystal se vypisovat. Když mě viděl, uřícenou, zpocenou, dva balíky plínek v jedné ruce, taška s nákupem v druhé a dítě všude možně a hlavně s proudem slov, že by se za něj ani Lorelai z Gilmorek nemusela stydět, nechal mě tašky vyložit do auta a říká "Támhle si zajděte do automatu a přineste mi za desetikačku lístek na další hodinu a budeme vyřízení." tak jsem donesla lístek a říkám "Nevím, jak vy, ale já teda vyřízená jsem..." :-D Hodnej kluk to byl:-)

Malý, ale náš:-) Testovaly jsme s Mínkou světýlka na stromečku před domem, v neděli pojedeme naplno:-) A venek je hotový. Svícen jsme s Olivkou udělaly včera. Dneska ještě vystříhám domečky do okna, naaranžuju světýlka, andělíčky a letošní výzdoba je hotová:-)

Oooooo, ty jo ty jo tyjo!!! Mína právě usnula sama v pokojíčku! Pouhé dva dny po přestěhování. A nevybordelila půl pokoje a trvalo to jen pět minut. Bože, co já budu dneska po obědě dělat, když nemusím hodinu uspávat???:-D

Doufám, že je to jen přechodné období a ne počínající Tourettův syndrom. Poslední dobou Olivka povídá a povídá (to je normální) a najednou uprostřed věty vykřikne "bobek" a pokračuje nevzrušeně dál... mě mrskne:-D

Příšerky ode dneška spinkají v jednom pokojíčku. Téměř čtyři roky (s jednou dvouměsíční přestávkou) nám ložnici okupovalo dítko. Dneškem to skončilo. Nedělám si iluze, Olivka chodí k nám do postele poměrně často... ale to usínání, kdy se můžeme smát, kdy si můžeme povídat a nebudeme se muset tlumit kvůli prckovi. Booože, jak mi to chybí:-)

#vzpominky_na_detstvi já a můj bráška... o pět let mladší privilegovanej spratek, kterýho bych nikdy v životě nevyměnila. Celý moje dětství se neslo v duchu "pohlídej, postarej se, vyžer si jeho průšvihy"... celou pubertu jsem frflala, že nechci vlastní děti, protože se těším, až se konečně zbavím starostí o bráchu. Pak jsem byla v maturitním ročníku, bráchovi bylo čtrnáct a těžce onemocněl. Ta hrůza, že bych o něj přišla... kdo by mě pak otravoval? A kdo by se mnou plánoval všechny ty blbiny a zpíval se mnou písničky z filmů a plánoval se mnou překvápka pro rodiče a dárky na Vánoce a vůbec všechno? V životě bych ho nevyměnila... Moje dětství je prostě můj brácha.

Geny nezapřeš:-D 2014 a 2016

Specialne pro @rebe aneb jak to vypada, kdyz ladime cilene:-D V patek jsme byli na svatbe pratel:-)

Školka den druhý. Olivka v posteli oznámila, že do školky nejde a vzápětí, že tu kočičku si musí dát do batůžku a nechat to v šatně. Do školky odjela docela natěšená, zato Mína už deset minut řve, že chce taky:-D

Jdu si pofňukat sem:-D Na FB to asi není úplně vhodný a Kája už mě má taky plný zuby:-D Odvedli jsme Olivku do školky... Chvíli to sice vypadalo, že se sekne, ale naštěstí přiběhla kamarádka Stelinka, odvedla Olivinku ke kostičkám a my pěkně zmizeli po anglicku. Bylo to asi tak za minutu dvanáct, protože už při obouvání jsem na boty neviděla, jak se mi oči zalily slzama. Oukej, ta malá krásná blondýnečka má hysterickou matičku:-D No jo, jenže když já si ji teprve předevčírem vezla z porodnice... takovej uzlíček to byl (to je mimochodem můj nejoblíbenější fňuk:-p), navíc, co si tam počne, bez maminky? Neumí si nakrájet maso... a občas si obuje boty obráceně... A je tak maličká. No a já jsem stará!!! Jako ještě včera jsem byla mladá nastávající maminka a najednou už moje dítě chodí do školky??? No fuj:-o A taky- co já budu doma dělat jen s jedním dítětem? Vždyť já už ani nevím, jaký to je... a proč šlo do školky to dítě, co už je hodný a poslouchá a ten malej sígr zůstal se mnou? A je vám doufám jasný, že Mína bude sígr a ještě ji rozmazlím, když na ni teď budu mít tolik času, že jo? A taky se jí po Oli stýská. Už desetkrát jsem slyšela "Oji škouke? Mii hají po Oji škouke? Já ci pát! Já ci po Oji!" (Oli je ve školce? Miri půjde spát a potom pojede pro Oli do školky? Já chci spát! Já chci Oli!). No a taky jsem sežrala už půlku čokolády (pápá shozená kila...). Jo, už aby bylo odpoledne a mohly jsme pro ni jet:-D

Tak Olivinka bude mít ve školce jako značku bílou holubičku. Nevím, jak moc si s tím dala paní ředitelka práci, ale Olivie v přeneseném smyslu znamená i Mírumilovná, takže to beru jako znamení. Je mi trošku do breku... no dobře, tak mi je hodně do breku, že už je moje malá holčička tak velká a já ji budu vodit do školky. Jsem zvědavá, která z nás to zvládne lépe, ale tipuju Olivku:-D

"Maminko, já nechci, abys šla do práce... mně se po tobě bude za chvilku stýskat." Jo jo, beruško, mně se po tobě taky bude stýskat, až tě za dva týdny začnu dávat do školky... ale copak ti to můžu říct, když se tam tak těšíš?

K týdnu kojení jsem se nevyjadřovala. Přej a bude ti přáno, takže všem maminkám, které kojit chtějí a mohou přeji, ať kojí, kojí a kojí:-)

A protože se mi moc líbí myšlenka @rebe a plně se s ní ztotožňuji, dávám sem naše nekojící, ale přesto milované chvilky :-)

Dnes je to rok a půl, co se narodila Mirinka. Nechápu, jak může být tak jiná oproti Olivce. Zatímco Oli se rozmluvila až ve dvou letech, Míňa mluví v krátkých větách. Zatímco Oli moc neujde ani dnes, Mínku jsem nedala do kočárku už od listopadu. Olivka byla a je zlatíčko, Mína je tak trošku poděs. Krade mi jídlo, sežrala by i slona, kdybych jí to dovolila, Olivka se většinou v jídle ponimrá, sní půlku a konec. Olivka dodnes málo pije, Mínu musím krotit, aby v břiše neměla rybník. Na zahradě je jako ryba ve vodě, každý večer ji dávám do vany špinavou od trávy, písku a bláta. Zahradní hadice je její velká kamarádka. Kolikrát ani nevíme, že máme Olivku, zato nikdy nedokážeme zapomenout, že máme Míňu:-D Nedokázala jsem si představit mít dvě děti. Teď si nedokážu představit je nemít.

Kdo má dneska páté výročí svatby? Já vím, já vím!!! :-D Mohu prozradit?:-D Večer vyrážíme s Kájou na večeři, hrozně se těším!:-)

Dnes jsme si nadělili dárek k pátému výročí svatby, které nás čeká na konci měsíce- focení s Ywonn, která nám fotila i svatbu i obě newborn focení. Prostě když je vám s někým dobře a jeho práce se vám líbí, vracíte se. Tak by to mělo být:-)

Naše krasavice vás zdraví:-) Na zítra nachystáno, dokonce už "uvařila kafe" koledníkům:-D Tak jsem zvědavá, nakolik nadšení vydrží i zítra...

A je to tady... pred rokem prisla na svet mala holcicka. Rebelka. Trosku neposeda... podivala jsem se na ni a videla v ni jeji sestricku. Za ten rok, co je s nami, mi dala mnohokrat najevo, ze vic jsem se splest nemohla... Jsou si sice podobne, ale obe jsou uplne jine. Obe jsou dokonale, ale kazda si k tomu vybira jinou cestu. Mirinka si zvolila cestu rebelie a kladeni mirneho odporu. Zjevne se v tom vyziva od sameho prvopocatku. Kdyz jsme si s Kajou pred spanim staveli svoje vzdusne zamky, nekde mezi planovanim malovani v domecku a obkladanim koupelny bylo i skromne prani a trosku drzy plan- kolem Vanoc drzet prvni ultrazvukovou fotku Olivcina sourozence. A tahle mala potvurka se tomu v brise musela strasne rehtat, protoze uz se tam davno roztahovala... jednou se ji budu muset zeptat, co si myslela, kdyz jsme se spolu o Vanocich koukaly do zrcadla a ja uz byla jako tank... je to proste dokonala samostatna jednotka uz od zacatku a je naprosto, naprosto bajecna.