Ahoj zlato... tak se konečně dostávám k
odpovědi (po týdnu), čímž ti zároveň nejspíš i poskytuju odpověď na
otázku, že se ptáš, jestli můžeš zavolat... můžeš, ale neručím ti za to, že to
zvednu, nemám totiž čas :-D
Malá už je
živější, méně spí a je dost zvídavá, takže už nemám tolik času, jako dřív.
Chodíme po bytě (já chodím, madam se nosí) a mluvíme (já se snažím mluvit, malá
vyluzuje zvuky typu ah, eh, eeeeeeeeee, neeeee, ooooooooooo a velmi často
hlasité uuuaaaaaaaaaaaaaaaa aaaaaaaaaa
uaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa a někdy také ua
ua ua uaaaaaaaaaaa a beeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee), ukazuju jí kde co
(úspěch nic moc, většinou šilhá a nebo zvedá oči v sloup- už tak brzo? wtf???).
A pak rády využíváme hrací deku od tetičky- malá leží na bříšku, asi dvě minuty
krásně pase koníky, zvedá a otáčí hlavičku a pak na moje pochvaly odpovídá
minimálně desetiminutovým hlasitým monologem již výše zmíněným (délka se odvíjí
od toho, jak pevné mám zrovna nervy). Tuto bohulibou a inteligenci rozvíjející
činnost prokládáme hygienou, kdy se ji snažím přebalit a obléct (zkus si
přebalit a obléct živou chobotnici) a ona mi u toho nadává (holt jsem asi
pomalá nebo co, se jí nelíbí, že jí táhne na řiťku...) a také stravováním, kdy
díky mé prozřetelnosti už není jako prase, protože nebryndá a díky přechodu na
jinou stravu už po jídle ani neblije, takže naštěstí není potřeba ji po jídle
jít znovu převléct a utkat se tak opět s chobotnicí...
Dneska jsme
byli u doktorky, Oliv přibrala půl kila, už jí nejdou spočítat žebra, poprvé
jsme dostali pochvalu, takže jsem se vznášela na růžovém obláčku...
Taky chodíme
za Kájou do práce, já jsem zpocená jako prase, protože moje fyzička (kterou
jsem nikdy neměla)´se přesunula do zcela záporných hodnot a malá si spokojeně
vychrupuje celou cestu, aby vzápětí otevřela oči ve chvíli, kdy dorazíme k
dílně, aby jí něco náhodou neušlo, potvoře... Takže když si konečně můžu
sednout a odpočinout, nesedím a neodpočívám, protože chodím po dílně a ukazuju
jí tatínkovo pracovní náčiní (ztužidlo, culoch, koza, fréza, vrták, excentry
apod.) aby mi odpovědí opět bylo eeeeeeeeeee.
A do toho
všeho jsem zatraceně šťastná (když už, tak už :-D).
Jo, momentálně
aplikuju zavádění režimu, neboť je dítě v 21.30 po krmení odveleno do ložnice
do postýlky, kam dle potřeby docházím pohladit po vláskách, ale nemluvím a
vzápětí znovu odcházím. Dneska pouhou hodinu, teď už asi konečně spí:) O
půlnoci ji vzbudím, přebalím, nakrmím, přebalím (protože po půlnočním krmení je
každodenní vylučování zbytků v trávicí soustavě) a v jednu se odeberu do svého
lože kde doufám, že bude spát aspoň do šesti. Většinou se mi to nesplní a v pět
jí strkám skrz šprusle do papuly dudlík, hladím po vlasech a v duchu k ní
promlouvám, aby dopr.ele ještě do šesti spala... :-D :-D :-D
Tak pozdravuj
Honzíka a Berťulu, já se jdu odebrat do sprchy a pak taky promluvím s manželem.
Doufám, že budu schopná mluvit a nebudu vyluzovat jen eeeeeee. A doufám, že on
mi odpoví:-D
papa, E. (eeeee) :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat